Jednoho večera...

V mlhavém stínu prastaré skřně
ohlušen tichem, svíce - má slepota,
co taneční sál jsou pohřební síně,
do oken bez skla mi svítí dnes temnota.


Vůně mých parfémů mísí se s hlínou,
oděný v rubáši, však žijící stále,
prsteny zdobeny zčernalou špínou,
vzezření starého srdcového krále.