Jsem růže na hrobě

Jsem růže na hrobě

Ze země vyrvána,
teď závisím na tobě,
Smrti tak vydána,
jsem růže na hrobě.

Na hrobě z kamene,
bez vláhy čiré,
chci napít se z pramene,
snad vody živé.

Tam kdesi, pode mnou,
tam všechno žije,
se štěstěnou nevěrnou,
když člověk hnije.

Je až k podivení,
to lidské bytí,
dříve tak nesnášení
teď z tebe se sytí.

A já bych též chtěla,
své ztracené kořeny
ovinout kolkolem
tvé hnilé mršiny.