Temnotou černé noci...

Anotace: Běseň z jedné mé povídky. No třeba jí sem jednou vložím.

Sbírka: Slova děsu...

Temnotou černé noci,

hlas děsu z dáli kvílí.

Strach duši má zas v moci,

třes rukou ve tmě sílí.



Snad štěkot vzteklých psů,

snad vlkodlačí křik,

je konec všech tvých dnů,

již blíží se ten ryk.



Přikrč se, stáhni strachem ramena,

za tebou větev praská,

ach kroky. Ten zvuk? Co to znamená?

Snad skřet smrti tu mlaská.



Pak slyšíš ten temný, krutý smích,

vrány nad hlavou už krouží

a v létě začne padat sníh

a na obloze blesky bouří.



A ten dětský pláč,

pak bestie řev.

Co je to všechno zač?

Proč stydne v žilách krev?



Tělo tvé se silně chvěje.

Není to chladem.

Snad rusalka píseň pěje.

Ty zalykáš se smradem.



V černém hvozdu teď tě lapí,

tady skončí tvoje bytí,

tvůj čas rychle někam kvapí,

něco vezme všeho žití.