Město

Městem zní lesní rohy,
pod rouškou noci,
nasazuje žena parohy,
veni, vidi, vici,
kostky jsou vrženy,
aspoň pro tento večer.

Na straně druhé,
hostina, čilý kvas,
však věty strohé,
ztrácejí lesk, jas,
zvrácených děvek ulice.

Poslední dávka heráku,
v zlaté kleci,
v půl druhý, v baráku,
život svléci,
a mrsknout ho do vody.

Krabice a lahváč, jistota,
asi ta poslední nebo jediná,
ožraly, bezdomovce, holota
nahého těla muže bez jména.