Sto metrů nad propastí

Jsem jednou nohou v pasti,
a druhou mi klička svírá
a sto metrů nad propastí
jsem obětí netopýra.

Letíme nočním chladnem
a mě přivádí k zlosti
představa, že náhle spadnem
a dolámem si kosti.

Jsou netopýři všude,
já topím se v jejich víru,
velkolepé to bude -
- je slavnost netopýrů.

Mne pozvali coby hosta,
však trápí mne jako prve,
že není to žádná pocta
býti zaživa zbavena krve.

Jsem jednou nohou v pasti
a druhou mi smyčka škrtí
a sto metrů nad propastí
jsem na pokraji smrti.

...

Své spoutané těla části
teď něžně přimykám k tobě
a sto metrů nad propastí
vláčím svou první oběť.