Upírův sen

Vniknu oknem do pokoje, kde spíš nic netuše,
zmocním se tvého těla i tvé duše.

Zanořím špičáky do tvého měkkého hrdla,
aniž bys mi v tom zabránit mohla.

Červená krev zbarví bílé prostěradlo i peřiny,
stejně jako tvoji bělostnou noční košili.

V té rudé barvě už nebudeš vypadat tak nevinně,
má krásko, jež podobáš se nejvzácnější květině.

A až mi v rukou zvadneš jak podzimní list,
já ve tvých myšlenkách lačně budu číst.

Nezůstane přede mnou skryto nic o čem sníš,
však rozluč se se svými sny, úsvit již nespatříš!

----------------------------------------------

To je však pouhý sen, který si nechám zdát,
od chvíle kdy poprvé jsem tě viděl spát.

Jsi příliš krásná dívko na to ,abych tě zabil
a tvůj mladý plamen života tak navždy zhasil.

Já prozatím se vpíjím do tvé božské krásy
a dobře vím, že už pro mě není žádné spásy.

Však jednoho dne se ten zázrak možná stane,
že stanu proti tobě a pohlédnu ti do tváře.

Možná že se usměješ a přistoupíš blíž
a já z tvých očí vyčtu, že se nebojíš.

Snad se k tobě přiblížím a dotknu se tvé hebké kůže,
potom už ti ale ani sám bůh nepomůže!