Ležím

Ležím

Anotace: Už jste se někdy cítili, jako někdo, kdo nežije? Jako někdo, kdo...o svůj život pomalu přichází?

Tam na dně, v cíchách, v svojí tíze lidský,
špatně se dýchá, umírám zas, jak vždycky,
nade mnou krouží houf teskně černých tvorů,
trochu mě souží, ležím však beze vzdoru.

Pod tíhou peřin- závaží nejtěžšího,
slyším hlas: „nežij,“ ze světa vzdálenýho.
Spoutána strachem, bez vůle, bez pohybu,
jsem míň než prachem, pro bezcit, pro pochybu.

Tam uvnitř pekel, uprostřed mýho lůžka,
v temnotách světel krvavě rudá stužka
pryč z rukou proudí, opouští moje tělo,
kde touhy bloudí, kde už vše potemnělo.

V závojích z mžení, v očích, jež neplakaly,
v podivném snění, se pro mě nesou máry,
na něž pak vloží snad moje tělo chabé,
takový osud tu přece čeká slabé.
Autor Anjesis, 23.04.2012
Přečteno 435x
Tipy 12
Poslední tipující: Charibeja, Janika, Kamil Princ, Elissbeth, Matsuyama Tatsuko-chan, E., Hesiona-Essylt
ikonkaKomentáře (3)
ikonkaKomentujících (3)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře

Tak za mě supertip, opět jsem si zvedla náladu skvělou básní, leč pochmurnou:) Úplně z toho cítím tu depresi:D Moc se mi líbí.

02.05.2012 23:20:17 | Janika

Ano, cítila, ale u mě osobně nešlo o nic děsivého... spíš zvláštního
líbí :)

30.04.2012 09:20:18 | Matsuyama Tatsuko-chan

Moc dobrá poezie, jen ten ponuře depresivní obsah... ale dobrá :)
Hovorové tvary "lidský" a "vzdálenýho" se do celku moc nehodí, zbytek básně je v jiném stylu, i když chápu, že je to kvůli rýmu.

23.04.2012 18:06:49 | Hesiona-Essylt

© 2004 - 2024 liter.cz v1.6.1 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí