Zrození netvora

Procházel pustinou, hledal tam vnitřní klid,
nebyl, kdo znal jej a nezkoušel očernit.
Brodil se nicotou, nitro mu sžíral hlad,
věděl, že není, kdo měl by ho vážně rád.

Tam mezi dunami žalů a nelidství,
poprvé poznal, jak všichni jsme nečistí.
Zrazen a bičován, šrámy až na kosti,
byl zlobou očištěn v nesvaté svátosti.

V křečích se svíjící, bolestí zocelen,
zrozen co nový tvor, v démona proměněn.
Vždycky byl pro všechny jen štvanou zvěří,
dnes v noci bude tím, kdo je povečeří.