S výhledem na zánik

Svět křičí a svíjí se, vnímáš tu beznaděj?
Z předsmrtných záškubů poslední seky,
v křečích svých zaniká, na něm již mrtvý rej
tančící vydává odporné skřeky.

S prázdnýma očima, lačností bestií,
na čelech krvavé polibky smrti,
dychtivě přihlíží, jak všechno pomíjí,
vlastníma rukama životy drtí.

Ty se však neboj, můj příteli bez tepu,
svým tělem studeným ještě mě zahřej,
pozoruj semnou ty zoufalce na lepu,
co myslíš, jak tohle dopadne? Hádej.

Dívej se na ten běs, citovou korozi,
z postýlky, bez bázně bez všeho chvění.
Mrtvým a bestiím přec už nic nehrozí,
obzvlášť tam, kde už dál nic ani není.