Vůle žít

Anotace: !!! Upozorňuji, báseň je podle mého soudu spíše pro silnější povahy + je zde použito pár nadávek. Stačí vložit důvěru ve špatného člověka a celý váš život visí na vlásku, přežijete ?

Stačí chvíle, špatné rozhodnutí,
důvěra v člověka temné duše,
náhle celý svět se zhroutí,
lístek po lístku padá z květu růže.

Zavřen jak zvíře v temnotě,
spoután čekám na svůj čas,
kdy stvůra zmučí mě,
náhle slyším jeho hlas:

"Ještě tě nezabiju, škoda tebe,
ty staneš se mou loutkou,
pokud projdeš, vykoupení do nebe,
nebo tu budeš chodit mou tmou."

"Nyní jsi v mém bludišti,
na jeho cestě leží pasti,
jsme ve vzdáleném skladišti,
nikdo neuslyší tvé strasti."

Úchyl mě pohladí od břicha pod pas,
slyším vzdalující se kroky,
v dálce smích a jeho hlas,
vteřina po vteřině jsou jako roky.

Šílenství koluje mou hlavou,
bere si na mě svou daň,
snažím se najít myšlenku šťastnou,
ta uteče jako laň.

Vzpínám se rezavým řetězům,
však marný je můj boj,
vzdávám to, konec je mým dnům,
náhle mne pustí ďáblův stroj.

Konečně vidím, co bylo mi skryto,
temná chodba rozprostírá se přede mnou,
na zdi u mě je rudou vyryto:
"Pokračuj tu dále tmou."

Váhavé kroky, nejistý dech,
další krok za krokem přibývá strachu,
náhle žiletky, šílený řev,
"Proklínám tě ty šílený vrahu."

Žiletka za čepelí, tahám je z nohou,
rukou, těla, krvácím,
trhám si triko, látku modrou,
ovážu nohy, do rudé se zabalím.

I přes všechen ten strach,
pokračuji pořád dál,
všude je cítit smrt a prach,
nedovolím mu, aby si s mou myslí hrál.

Krok, rána, švih,
proletí nože a pořežou mě na ruce,
ukrutná bolest uvolní křik
a spustí další řeku slz ze srdce.

Ránu až na kost spojuji rukou,
pomali a bolestivě pokračuji dále,
krev mi mezi prsty tvoří řeku rudou,
však naděje na útěk mám drobnou stále.

Přede mnou jsou náhle dveře,
belhám se k nim a doufám ve volnost,
jsou slepé, srdce v hrudi mi to sevře,
naděje ubývá,"Co si myslím, to je hloupost."

"Nemám žádnou naději, umřu tady,
úchyl jeden, nic víc není,
zbytečné jsou pro útěk moje snahy."
Náhle švih,...šok,...nic než slza v oku není.

Pouštím ruku, bledne tvář, ztrácím krev,
opřu se o zeď a očím svým nevěřím,
nohu mi usek, parchant jeden, žalostný řev,
začal jsem brečet, všechny naděje ztrácím.

Náhle rána, železa tření, kola ozubená,
zvedla se stěna a v dálce vidím záři,
konečně naděje, nějaká radost, duše roztrhaná,
zvedám se ze země, krev a slzy na tváři.

Řítím se ke světlu, neohlížeje se zpět,
směji se, jsem svobodný, vyhrál jsem,
však náhle....

...poslední švih, poslední dech, poslední slzy,
poslední sluneční paprsky, poslední srdce tlouk,
poslední naděje...uhasla.