Anotace: Některá tajemství je lepší nechat být...
„Pojď se mnou, půjdeme spolu,
na konec města k tomu domu.
Zvláštní věci se tam staly,
lidé se v něm smrti odevzdali.
Žádný živý odtud neodešel,
jeden podřízl se, další se věšel.
Proč? Ta otázka mi nedá spát,
pojď, jeho tajemství chci znát.“
Odmítla a tak šel sám,
jejímu strachu se jen smál.
Druhý den však nevrátil se k ní
a dívka ihned zneklidní.
Našli ho, trvalo to krátce,
visel na konopné oprátce.
V tom domě kde hrozné věci se staly
a zdi to tajemství uchovaly.
Pěkná báseň Charibejo.Mám teď takové temné a depresivní
období tak se mi moc líbí.Taky jsem teď něco podobného
napsal a až se trochu uleží tak ji sem písnu.Musím si
udělat čas a přečíst si od tebe víc.
Zatím ahoj.
14.05.2013 14:16:35 | Jozef Bojanovský
nemám rád tyto náměty, ale povedené, skoro bych to zařadil spíše jako baladu, neboť to má přesně ten charakter...
14.05.2013 07:27:53 | Robin Marnolli