Lidé nosí...

Anotace: Co se dá na sebe ještě tak vzít.

Sbírka: Paranormální zážitky ze záhrobí

Lidi nosí tváře mrtvých lidí,
přišité neumělými stehy,
jen v noci, trochu se stydí,
za nezvyklé projevy něhy.

Lidi nosí střepy místo očí,
střepy zrcadel svých obětí,
když střípky slzami smočí,
pláčou upřímným dojetím.

Lidé nosí kůže dříve živých,
šaty z plátů pokožky,
když kůže ztvrdne, její lesk vymizí,
vyrábějí z nich rohožky.

Lidé nosí cizí srdce ve své hrudi,
v domnění, že budou lepší,
vzteky jsou pak celí rudí,
když zjistí, že smrt by byla lehčí.

Lidé nosí zuby chudých mrtvol,
pro ozdobu, jako korálky,
z úst starých lidí, malých dětí,
Petra či sladké Natálky.

Lidi na hlavách svých nosí vlasy,
čínských žen, slečen a holčiček,
omak a vůně - reálný vjem,
snad nemají i chloupky z jejich kundiček.

Lidé nosí hovna v mysli,
sračky ústy pouští ven,
ne stádo ovcí, ale krysy,
výmluvy na dědičný gen.