V kalužích

Nalezla ve střípcích
krvavou vzpomínku
bez dechu
bez ruky
zakřičel
Ohluchla vzdálením
spatříc tu prázdnotu
namísto tkáně
neměls tam nic
Rodiče přiběhli
jakoby z ciziny
z jiného světa
kde pahýly nebyly
a křičeli
V kalužích
pahýl byl obvázán
plival jsi krev
beze rtu
Prosil jsi
křičel jsi
vidět tě bolelo
tys ale neviděl

„bude to fajn“

Nakonec odjeli

s tebou i bez tebe
Tys zůstal na okně
mrtvě
po celém domě
rozmetán

Mnohé se může stát
věci se můžou změnit,
ruka však nedoroste,
vzpomínky nezmizí