Kácení

Lesů kácení okolo sebe vidím,

ochránci přírody, za ně se stydím.

Kvůli nim kácení ztrácí už smysl,

jejich kecání dráždí mou mysl.

 

Nezměrná potřeba papíru bude tu stále,

zlověstné šeptání ochránců slyšet je v sále.

To jejich žvatlání zkrátka už nesnesu,

vezmu si pilu a jejich ruce to odnesou.

 

Nejdříve započnu cvičným říznutím pily,

těžko se pak  stane, že netrefím něčí žíly.

První pán na holení právě se blíží ke mně,

nesmím být zbrklý, aby se nehnulo svědomí ve mně.

 

Začínám konečně řezáním,

odnesly to pána palečky,

spolu se zajímavým kecáním

peču si z palečků vdolečky.

Náhle však ucítím vosí žihadlo

a mně začínají téct u úst sliny.

Co mě to sakra napadlo,

vždycky jsem býval hodný, ač líný.

 

Dokončit však svou povinnost musím,

rozříznu mu ten jeho mozeček.

Experimentovat konečně zkusím,

a opět udělám další vdoleček.

To je však konec, už nic mi nezbylo,

možná mohu zkusit ještě jeho nožky.

Kromě vdolečku upeču z nožek výtečné povidlo

a jako přílohu osmažím si do bot vložky.