Hostina

Ve věčném sadu uvadá květina
Nová se rodí a svůj růst začíná
Však mor napadl vzletný sad
Kostra při chůzi skřípe jak kolovrat

A všude prašiví kosti a tleje spousta masa
Uvadá chorobou sadu tvého krása
Již žádné jaro, minimální spása

Páchne to mršinou pod jabloní v květu
Ta vstřícně své útroby otevírá světu

Byly to červů hody