Anotace: Ponurá báseň o lidské lhostejnosti
Leží dáma v kolejišti
právě nad ní vlak projíždí
souprava právě vjela do stanice
kde již vznikla velká tlačenice
Z perónu nasedají další cestující
ať už studující či pracující
Jen dáma se pořád nezvedá
ani její pes jí nehledá
Dámu našel až soudce čas
nevidoucí lid ať vezme ďas
vítr pak vzpomínku svál
jak by si to každý přál