Tam v kopci na kříži

Tam v kopci na kříži, sedí hejno vran,

 hladově příhlíží, jak platí svou daň.

Žena co pod pařáty houpe se na provaze,

mezi temnými kabáty, černých jako saze.

Když zachrčí naposled ze smyčky lasa,

zobáky zaryjí, ještě do teplého masa.

Krev rudá pak pryští z hlubokých ran,

od toho pohledu Bože nás chraň.

Snad ještě větší hrůza duše se zhostí,

to když ti proklatí ptáci hlodají kosti.

Jak z pekla by vyšel ten dutý zvuk,

co mě tak děsí: ťuk ťuky ťuk.

A když ten černý mrak, tu zdechlinu zpase,

jako bájný drak odletí a zmizí...  opět v čase.

Pak všimnu si v té krve řeži, 

vzkazu jenž pod nohama jí leží.

A na něm je stručně psáno,

kde tělo má být pochováno.

Položte mě vedle dítka,

ono pod tím křížem spí, na hrobě ať leží kytka!!!

Jaká? To můj muž ví. "