Poslední noc

Do bílých peřin uléháš,
Než usneš,někdo šeptá:
,,Já vím, že strach máš,
Každý se občas leká,
Když ale tajemství neznáš,
Budiž ti země lehká.''

Děsivý hlas monolog svůj ukončil,
A ty z postele jsi náhle vyskočil.
Utíkáš ze všech sil,
A rychle jsi z domu vyrazil.

Běžíš,běžíš po cestě,
Najednou cosi měkkého,
Pod tebou se pohlo,
,,Proboha,už mě neděste!''
Pak zas něco studeného,
Tvé nohy se dotklo.

Pohlédneš dolů a ruku zříš,
Skřípavý hlas uslyšíš:
,,Bídníku, už se mne nezbavíš!''
Jen pro svou útěchu začneš pochybovat, zda-li bdíš.

Snažíš se uniknout,
Leč vše marné,
Strachem se nemůžeš ani hnout,
Vidění už máš kalné.

Vzáhy oslepí tě,
Paprsek na konci tunelu,
Ďáblové už si na tebe spřádají nitě,
A ty dostaváš chuť na Nuttelu.

Jenže co to?
Světlo vidět nikde není,
A tak panikaříš proto,
Že upadlo v zapomnění.

Už je po všem, už jen spíš,
Lásku, žal, nic necítíš,
Světlo nikde nevidíš,
A už se nikdy nevzbudíš...