Mráz

Sbírka: Podzimní verše

Když už sněhu padlo dosti,
a rybníky zamrzly hluboce,
blíží se ten čas radosti,
blíží se ty Vánoce.

Popelavý snížek leží
na cestě lesní, netčené,
chladný zimní vichr svěží
tahá větve zelené.

Po cestičce lidské stopy,
mladý muž co pilu nese,
rozhodl se, že se vzchopí
a stromeček dom přinese.

Najít ale správný kousek,
není úkol nejlehčí,
krapet vyšší, jen o fousek,
vločky práci nelehčí.

Když už dlouho chodil lesem,
stále pouze s pilou v ruce,
noc ho zdraví zimou třesem,
muž se balí do kapuce.

Rád by domů nyní došel,
ale ejhle, problém malý,
zdá se mu, že tudy nešel,
strach a úzkost se ho jaly.

Slunce mizí každou chvílí,
stromy všechny stejné jsou,
zima a tma pořád sílí,
muž zahodil pilu svou.

zdá se mu, že bloudí v kruzích,
na svou hloupost běduje,
stále šlape v temných luzích
už i hlad ho sužuje.

Když naděje ho opustila,
na krok vidí nejvýše,
mysl se už dosnažila,
sedl, skoro nedýše.

Něco zaslech, zved obočí,
podíval se v bílé keře,
ale místo lidských očí
rudé oči divé zvěře.