Afrika

Snoví dávné vnímám pokřiveně

asi nějak tak jak bylo,

při každé vzpomínce smráká,

oči polevují, znova se noří

v noc, jež jako pouhý střep to ze snu.

Do čela bodaje,

jak vzhlédnu, kane mi přes víčko

jako suchá kyselina.

  

Za plotem

opalovala se ve Slunečním přelivu

topoly podél cestičky jediné

koruny a dokonalý letní sestřih s kotletkami pýchy

hle, náušnice se stopkou na každém uchu

a táhnoucí vůně pryskyřice…

 

z radosti v srdci falešném

vykračuji

po rovné tenké linii

všímaje si stromů

i jejich stínů

i jak ohleduplně vznešeně se nesou

 

pak oblaka začnou stékat v ráno

hodinky přestanou otročit času

a odlitek hrůzy mě začne líbat, omotávat, sssnídat…

 

…o chvíli neznámou

u stolu, kde to znám, na židli se kroutím

jak hadí bestie,

nemohu pošeptati ránu, aniž neneslo by ozvěnu…

 

…mnoho let už uběhlo, mnoho snů už uplynulo,

ale čas od času

sporák zasyčí Afrikou…