Jako fén...

Osud jako fén vane mi do tváře,

k duši proniká lysé,

že dechu svého necítíš.

Účes ani nepohne se…

Jablka na větvích by měla viset,

ale krvácí mi pod nohama…

Plameny pomalu stoupají k nebi.

Jsi jen poleno,

vhozené do ohně.