Cestou ze hřbitova

Ze hřbitova kráčím s hlavou v snách
a při zemi mne drží závaží tísně
z krvavých pohřbů už nemám strach
když doprovází je hluboce tesklivé písně

Z komína stoupá dým, jenž slunce udusí
dusím se, neboť mám plíce jak vyfouklé měchy
kdykoliv se o hluboký nádech pokusí
zní to, jak když o sebe řinčí plechy

Kdykoliv se nebe hněvá a sivou tvář zamračí
a vítr spustí táhlý hlahol svých píštal
cestou ze hřbitova mne sněhová bouře omráčí
až přede mnou ztuhly stromy v ledový křištál