Óda na Smrt

Ó Smrti, jak jste krásná má paní,
když po mne sáhla Vaše chladná ruka
život,jak bárka se na moři naklání,
až srdce strachem a úzkostí puká

Ach Smrti jste vzácná a přece blízká
jako devatero kvítí o Svatém Janu
už v září se mi po létu stýská
v němž objímal jsem neznámou pannu

Noc mi v oknech stlouká černé mříže
snad abych nevyskočil z nejvyššího podlaží
s každým dalším ránem mám ke smrti blíže
však málokdo se k zoufalému skoku odváží