POUZE SNÍT SMÍM

Anotace: Čeho všeho je člověk schopen, když je zamilovaný? Třeba i... vraždit pro toho druhého?

Bolest mne trhá na kusy,

tu strach, mě že žal zadusí,

když zkoušela jsem být vším pro tebe,

až volajíc to z pekel bylo do nebe.

 

Zoufalství a bezmoc stékaly mi po ruce,

nářek až z vně dral se v slzách od srdce.

 

Jak otupit tělo, však aby fungovalo?

Zaceliti šrámy snad zbrojí by se dalo...

Jak omámit smysly, by jednaly i vlivně?

A ošálit jak mozek, by vnímal pozitivně?

 

Jak jen dál žít,

když pouze snít smím o nás dvou?

Život radš si vzít, 

když v duši své klid nezvládám ovládnout?

 

Bolest hruď trhá na kusy,

žal dávkuju sama si do pusy,

vším zkoušela jsem pro radost tvou býti,

však zanechalas naděj ve mě shníti.

 

Z zoufalství jsem spředla

nebezpečné sítě,

bych tě z země zvedla,

kreslila jsem lítě

ostřím v kůže hloubi,

i nevinných tak z nouze

s tím, že se to skloubí

k mé po tobě touze.

 

Čím otupiti tělo, by poté fungovalo?

Čím zakrýti rány, jichž není zrovna málo?

Čím omámit i smysly, by člověk nerozvzpomněl?

Ošáliti jho mozek, by pochybovat přiměl?

 

Jak dál s tím žít,

když pouze snít smím o nás dvou?

Životů dál vzít,

když v duši klid tvé ni zvládnu ovládnout...