Báseň, kterou neměli by jste číst

BÁSEŇ, KTEROU NEMĚLI BY JSTE ČÍST

jsem posedlý vůní ženy
na posteli právě rozbalený
nenasycen její touhy
jejích vzdechů
dychtící po jejím těle
jak tón po vzduchu
z varhanních měchů
horlivý
s největší pílí
chci poskytnout jí útěchu
zulíbat to její tělo bílý

však v mý chorý hlavě
honily se myšlenky masovýho vraha
část mého bytí se ještě zdráhá
zatímco ta druhá ukrutnou scénerii ve svém mozku právě spřádá

chtěl jsem ji tak pomilovat
jako ještě nikdo jiný
dát jí rozkoš v přemíře
tím zprostit se viny
přivézt ji až na konec
orgastických možností
rozkoší ji nechat řvát jako zvíře

to všechno jako by to chtěla
jako by to bylo její poslední přání
které milostivě chci jí dát
než ostří nože projede jí skrání
než uvědomí si
že jsem její kat
snad ukojen zůstanu aspoň do svítání
pak děj se vůle boží

však druhá polovina ve mě
začala se zdráhat více
než tý první by bylo milo
utkvěl jsem pohledem na tom krásném těle
právě otevřela oči a řekla:
tak pojď chlapče a trochu směle
s mužem a ne třasořitkou
chtěla jsem jít do postele

ulehla na záda a začala si se sebou hrát
najednou nevěděl jsem co dělat
netroufal jsem si tak ani tak
pak jsme se spolu začli rvát
oba jsme vlastně chtěli to samé
tak k posteli došli jsme společně
jedno tělo jeden pták
přirážet začali jsme bezděčně

netrvalo dlouho
silná rozkoš uchvátila naše těla
když tu jedna ruka s čepelí nože zachránit chtěla
ženu i svého druhá
ach bože!
čepel nože se zaleskla
nemohu říct v čích očích
záře ulehčení se zableskla
i žena začla se divoce zmítat
pak pomalu dostávala se zase k sobě

řekla jen: nebudeme si teď tykat?
ja jsem Mariána
a já Vláďa
přinejmenším od dnešního rána