Na lavičce spoločne

Na lavičce spoločne



... a ticho tu...jen v dálce tlumené cesty nočních povozů,

měsíc se schovává za mračna, temné jako sama noc.




„Budem počúvať tvoje myšlienky tichúčko, ktoré necháš plynúť len tak.“




A když se ukáže, svítí z jasna, velká moc.

V mé mysli se odehrává spousta příběhů,

z dob, co už byli, vyprávění od předků.




„Tvár otoč k mesiacu, prezradí ti tajomné,

skús skľudniť hlasy v mysli, pomôžem ti na ceste k pokoju.“




Září jak slunce, na temném nebi,

je jak zlatá mince, mezi hvězdami na nebi,

které nejsou, noc je zatažená.




„To ty si tou hviezdou, čo bude na nebi,

ako krásny Drak, vyletíš nad hory."




( Černý drak vyletí, zem je spálená

těla mrtvých dětí, zvěř již zetlela.

Pod zemí, drak je chráněný

před svým zlem a chtíčem. )




"Rozhodnutie je na tebe,

skús čo môžeš, letieť, ležať či len snívať

nie zlo tu nie je, dávam pozor na teba

ochránim ťa."




My se nemůžeme rozletět. Ničili by jsme.

Teď ješte ne...




„Počkám, času mám dosť, som večná

ako sám život

ako peklo

ako diabol

čo pokúša,

svety ničí

no Draka chránim...tisíciletí."