Kořist

Ráno přináší mlhu a chlad,
spouští tak ukrutný hlad.
Žaludek dosti sytý je,
ta bolest snad mne zabije.

A tu zřím kořist svou,
tvář má tak líbeznou.
Sedí tam dočista sám,
jen stěží ho nevnímám.

Úsměv milý na tvář nalepím,
dneska si ptáčka polapím.
Hltavě zobe mi z dlaně,
už dávno nemyslí na ně.

Jeho rodinu nechám žíti,
novou nevěstu přeci budou míti.
Avšak co jeho životní láska?
Och, už slyším, jak krček jí praská.

Pějme píseň krásnou
nad touto láskou strastnou.
Radostně vysouvám své drápky,
nebohý ptáček už couvá zpátky.

Zběsile utíkal, a přece
chytila jsem ho do klece.
Krvavá zem pírka zebe,
avšak mé oči upřou se na tebe.

Už zase volá mne hlad.
S mou láskou pocítíš chlad.