Leprikón

Hnilobné jádro a v něm červi,
řev a zlost - má stále nervy.

Prázdná schránka – on necítí emoce,
vevnitř jen zkáza – jak zhnilé ovoce.

Zbytečná bytost,
jenž necítí lítost.

Šlape po všem – ničí i krev vlastní,
jeho činy nepochopíš – jsou příliš zvláštní.

Na co sáhne podlehne zkáze,
avšak on netrpí – má se blaze.

Sukuba pod srdcem ho nosila,
s panem všech zrůd o půlnoci zplodila.

Pulčí oči vpadlé do důlku - zrzavý vlas,
skřet jménem Leprikón – krása všech krás.

Odpornost zevnitř i zvenčí,
zlost stoupá – zásoby alkoholu se tenší.

Zlatý hrnec naplní si jměním obětí,
krást a lhát bude stále – celá staletí.

Ohavný skřet číší z něj lakota,
i největší hamoun je proti němu slabota.

Peníze, majetek – okrade i vlastní dítě,
alkohol jeho světem a peníze říše.

Neukrade a nekoupí si na čem však nejvíc záleží,
on však city nepotřebuje jeho duše peklu náleží.

Na první pohled dojmem člověka může působit,
nenech se však klamat – jinak utrpení bude se násobit.

Zvratky chrlí z tlamy o svatební noci,
neuteklas holka - má tě ve své moci.

Zrzavé monstrum – cos to měla s očima?
To nenapadlo tě, že je to skřet – pekla vidina?

Po deseti letech holka už nic nemáš,
Leprikón tě opouští - ani dům mu nedáš.

Domeček rodičů zůstal v prachu,
skřet odchází a ty dáváš sbohem strachu.

Děkuji ti Leprikóne, žes opustil mě náhle,
avšak na ty roky nezapomenu – byly příliš táhlé.

Život jaký zasloužíš si ze srdce já přeju ti,
peněz, bohatství hrnec plný ať tě jednou zadusí.