Pevný bod

Jít kolem hrobů, které dříve žily.
Kolem rostlin, které zahynuly.
Přes cestičku, která již zarostla.
Plevely a mechem prorostlá.

Nad hlavou měsíc, co svítí svou září.
Jak kdyby se nic nedělo se tváří.
Často si schová svit za některé mraky.
Kolem nic neslyšet, jen vlastní kroky.

Před tebou zámek, starý a tmavý.
Při pohledu naň jen dech se ti tají.
Samota bolí, když strach tě drží.
Hledě na zámek, výhled se mlží.

V tom za tebou, kroky jen slýcháš.
Tepe ti srdce a sotva dýcháš.
"Kdo je to, zemřu?" Myšlenky víří. 
"Kdo je ten, co ke mně míří."

V tom ruka na rameno a jemným hlasem.
"Už bloudil jsi zde dlouhým časem."
"Pojď se mnou já zjevím ti krásu."
V tu chvíli vše opadlo, já ucítil spásu.

Kolem mne zahrada, květiny květly.
V tu chvíli se sluncem paprsky svitly. 
Ruka co svírá mé rámě, které se držím.
Já ohlédl na tě, již ve štěstí věřím.