Žebra jako klávesy

každé žebro hraje
notu ticha
a já skládám symfonii
z hladu a prázdných dnů

píšu na tělo
melodii, co bolí
a prsty kloužou po křehkém klavíru
až zazní jen ozvěna kůže

hlad zpívá v žaludku
jeho tón je ostrý
a já tleskám do tmy
každému prasknutí kostí

a nakonec zůstane jen rytmus
který zná
jak zní prázdnota
mezi žebry.