Mokrá těla

Kohoutek kape, párá však nestoupá
koho může lákat taková teplota?
Zima je všude a horko jen v duši
v tichosti lze slyšet jak srdce buší.

Silueta jest ve sprchovém koutě.
Což marně extáze a slast zvou tě,
že v šeru a chladu stále čekáš?
S rozvahou, s neklidem šaty své svlékáš.

Upřeně hledět do tmy a pak vejít dál,
řetěz přitažený náhle zvuk dechu vzal.
Strach tělo opouští, záda se přitiskla
jenom rudá jiskra v očích se zablýskla.

Od ramen dolů čte pohyby rukou,
obě bytosti už jsou samy sebou,
přidá se element, netřeba panika
zuby vystřídají dotyky jazyka.

Drží se na krku, chuť krve kovová
po tělech proudem teče voda ledová.
Tak se probouzí sečná rána omyta,
rudá část krku polibky je pokryta.

Co žije zde, čí jazyk, čí zuby
padají pod nohy šampónů tuby.
Tak z toho má trauma, vyšel ven,
má kousnutí na krku - nebyl to sen.