Zahrada

Alejí kůlů kráčím,
Zahradou mrtvých těl...
V dálavách některých křik,
ještě nedozněl...

Jedovatý úsměv zdobí Moji tvář,
vítr burácí a vlasy Mé vlají
jak černá svatozář...
Dýky se lesknou,
mám šílený hlad...

Ostatky lidí, jež v hrůze řvou,
Já jenom procházím
kolem nich temnotou...

Bůh pomoz tomu,
kdo ve snech Mě zří...
Rudou mlhu v Mých očích,
hlubiny šílenství...

Útok, řev a hrdelní skřek...
Vrhám se po Tobě
jak divoká zvěř...

Krvavý úsměv zdobí
teď Moji tvář...
Vítr již utichl...
A žíly Mi... sytí zář...
aaaaa...

sytí je...
rudá zááář!!!