Konec cest

Vržena je duše
do propasti žití...
Na konci cest nese se zpěv,
ta melodie podzimního kvítí...

Nesou se do dáli
i tóny teskných varhanů...
Jako volání hladových černých...
Havranů...

Zahradou křížů se vznáší,
ve stínu katedrál...
Do jámy, kamene, ulehne rakev pak,
do ledového lůna chladivých skal...

Ulehne do hluboké jámy,
v prázdný hrob...
Kytice a svíce zdobí ji pak
a hlína padá dolů...
tíží...
Slzy stékají jak déšť...
A okolí halí se,
do mdlob...