Moje vysněná práce

 

Já bych rád pracoval…

Tak, jako záchod v opuštěném domě.

Tak, jako Hrobař ve světě, kde nikdo nemůže umřít.

Tak, jako pták bez křídel, usedlý.

Nedělat nic.

Ale dostávat za to zaplaceno, jako král Midas.

To by se mi líbilo. To bych chtěl.

 

 

(Poznámky - aneb proč si myslím, že to má hodnotu:

   - Dílo jsem nenapsal já A. H., pouze jsem ho zaslechl a zaznamenal, jinak by totiž zůstalo navěky opomenuto a rozplynulo by se v místnosti, kde bylo vyřčeno.

   - Kdo to byl král Midas?

• • Král Midas si od boha Dionýsa vyžádal dar, aby se vše, čeho se dotkne, proměnilo ve zlato. Přání se však ukázalo jako prokletí, protože nemohl jíst ani pít, a proto se musel zlatého doteku zbavit.

   - Podmínky vzniku díla

• • Toto dílo vytvořil nejmenovaný člověk X na hodině rétoriky na střední škole. Vznikalo přibližně 10 minut a podmínky zněly: vytvořte krátký proslov na téma moje vysněná práce, nepoužívejte podstatná jména, výjimku tvoří použití přirovnání a metafor.

   - Dílo jako pohled do duše člověka X 

• • Nemyslím si, že se v tomto díle může skrývat valná literární hodnota, poněvadž ho během pár minut napsal člověk bez literárního vzdělání a povědomí. Ale je v něm (potenciál) něco velmi cenného - a to autenticita a upřímnost, která je běžně skrytá. Člověka X z osobního zkušenosti vnímám jako někoho uzavřeného, s pocitem méněcennosti, potlačeného hněvu a veliké zoufalosti. Slova v básni jsou ovšem čistá, přirovnání, která by mě opravdu nenapadla. Je to konečně něco opravdového.

•  

   - Přirovnání

• • Opuštěný dům, hrobař – úplně cítím, jak mi chlad dýchá na záda. Ale hlavně, pták bez křídel. Jen si to představte. Já vidím otrhaného holuba, který dokáže jenom stát. A nemůže letět. Může jenom pomalu chodit, cupitat na jeho hubených nožkách. Být spoután a vědět, že ON nikdy nepoletí, pouze hledět na potemnělou hřmoucí oblohu, kde letí ostatní "volní" ptáci – co je to za hrůzný obraz! :)
  • A na tom konci: To by se mi líbilo. To bych chtěl. - Vlastně nevím, jestli by to doopravdy chtěl. Trochu to zní, že si uvědomuje, že nic nedělat není cesta ke spokojenému životu.

   - Nehledám v tom moc?

• • Možná ano, možná ne. Možná je to jenom hloupá slátanina. Ale líbí se mi, a to stačí.

)