Běžný den

Prokletá roklina a sněhem provoněná květina
Pachuť morku a zarostlé oblasti

Ve stínu tehdejších krás smrti

Krůpěje potu po zjizvené tváři
Ztěžklý dech v měsíční záři

V rukou mohutné kladivo osudu

Rodina jako z pohádky ráje
Stín padnuvší na oběti z kraje

Rána oznamující sudičkám splnění sudby
Pohybuje se po domě za zvuku vnitřní hudby

Na kůlech před vraty vlastní rozkoše
Hlava za hlavou nyní padá do koše

Odchází do noci snění
Vlasy slepené a z pusy mu pění

Obrazem tehdejší doby
Snad pohádka pro dnešní snoby

Příběh pravdivý, nebo snad fikce
Rozhřešení přinesla tehdejší jurisdikce.