Hospodská anabáze - 2. část

Anotace: No, pokračování první části... :-)

ČTVRTÉ?

Bude se zavírat, tato slova nesou všichni těžce, odcházejíce z restaurace, s hlavou jako tykev, červeným nosem a pomalým krokem a bos, jakoby propili své boty, kalhoty, šrajtofli a svůj nos. Pomalu se šourají krajinou, od kraje ke kraji se vinou jako opilí hadi, se srdcem odvážným na dobu krátkou, než dorazí do domu svého, pokud k němu vůbec cestu najdou!

Nepočítají hodiny, vždyť mají času dost, budou se tam vracet zas a zas, jejich duše chřadne stále více, volají: "Už nikdy do pivnice!" Jdou dál a dál, ani neví kam, pomalu kráčejí krajinou, dokud nepadnou do příkopu a už nevstanou!

PÁTÉ?

Byl právě čtvrtek, překrásný den, slunce svítilo a hřálo jen, obloha byla bez mráčku, vítr slabě foukal a náš Franta se z příkopu soukal. Otřesný pohled na něj byl, ještě se ani neumyl. Ani neví, co se s ním vlastně stalo, včera v noci s ním něco hrozně zamávalo. Bylo to v restauraci u rybníka s pěkným názvem "Duhová štika", bylo to večer, minulý den!

Ale teď přejdeme na věc jinou! Co uděláme s tou rozvalinou? Co zbyla z restaurace po včerejší noční hádce mezi lidmi zas? Rozvášněný svaz alkoholiků, tam svedl velkou bitku! O co se prali? To ví sám ďas! Za všechno může ten prokletý chlast!

ŠESTÉ?

Bylo ráno, krásný den, chtělo by to vstávat jen, ale ke vstávání se nikdo nemá, hospoda je celá zahalená do dýmové clony, co tu zbyla z večera! Ráno je chladné po noci dlouhé, poustevníci domů jdou, ale výplatu si už nenesou. Co nedali manželce a co děti nevzali, se patrně v hospodě válí!

Je to smutné, je to tak, člověk má mít rozum, tak to je, ale svítí nám v temnotě naděje! Už nikdy více strachu, milý brachu, je tu opuštěných pijanů ráj, už ne žádný borový háj, ale záchytná stanice!

Dlouho to netrvá jen pár chvil, než se zpijí do němoty, co na tom, že musí jít ráno do roboty? Alkohol je taky droga, co chcete vědět více? Ale co, žízeň je veliká, tak alou do pivnice!

SEDMÉ?

Ráno, ráničko, Anna vstala, šáteček sobě uvázala! "Nechoť dceruško dneska ven! Raději zůstaň doma hned, nebezpečno je dnes na ulici, chodí tam podivní uličníci s červeným nosem a podivnou chůzí! Nechoď má dceruško ven!" říká matka dcerušce své! Neuposlechla dcera matčiny rady, a utíkala do zahrady, pak na ulici běžela, na nikoho ohled neměla! A nad Priorem kus od Pivnice, zelený mužík zatleskal!

EPILOG - POSLEDNÍ?

Už nikdy více, už nikdy více! Franto, Franto, Franto! Už jdeš zase do pivnice? Lidi, bděte a neblbněte!

Poznámka autora:

Už nemůžu! Chce se mi zvracet!