ČLOVĚČE NEZLOB SE

Anotace: Moje básničky pro radost i zamyšlení...

Člověče nezlob se, četl jsem v metru,
opodál člověk stál ve vytahaném svetru.
Na hlavě čepici ve tváři výraz mrože,
v ruce měl sklenici a já si řekl,,, booože.

Co mi chceš naznačit, co mi chceš říci,
mám já se pochlapit, či otočit... "palici".

Člověče nezlob se, někdo tu šeptá,
a zbytek krajíce... betre si, na nic se neptá.
Co se mi přihodí zas někdy příště
zamyšlen hloubavě řvu,,, ježiši krystééé.

Co mi chceš naznačit, co mi chceš říci,
mám já se rozhádat, či vyjít vstříci...

Člověče nezlob se, jen trošku málo
jsem nechtíc poškrábal to Vaše fáro.
Oko, když spatřilo co lak již neskrývá,
vyhrklo zemně,,, ježiš máááriááá.

Co mi chceš naznačit, co mi chceš říci,
mám já se uklidnit, či vyvolat pranicííí...

Člověče nezlob se, v soumraku večera
kráčím já potichu cestičkou z kostela.
A v tmavé uličce, kde úzko docela
uvidím náhodou. černého anděla...

Co mi chceš naznačit, co mi chceš říci,
mám já se obrátit, či osud pokusiti...

Člověče nezlob se, na místo kolena,
vytáhla na stůl ta moje mařena.
Já jak to uviděl mory mně vzaly
a všechny vlasy na halvě stály.

Co mi chceš naznačit, co mi chceš říci,
mám já se pousmát či vypěniti...

Člověče nezlob se, řek jsem si rázem
a kostky padaly nechtěně, až na zem.
Šikovně padaly kdesi do neznáma
a moje pronesla... pro pana jáááána...

Co mi chceš naznačit, co mi chceš říci,
mám já se pohoršit, či polepšiti...

Člověce nezlob se, moudře je psáno,
v tom budík zazvoní...
v pondělní ráno...

o5ja