Pohádka

Anotace: Kratší pohádka v rýmu. Napsaná kdysi jednomu kvítečku na dobrou noc, bez velkého přemýšlení.

Pohádku veselou,
budu ti vyprávět.
Vyslechni ji celou,
nebudu přehánět.

Usaď se do křesla měkkého,
nebo si lehni do mechu suchého.
Sluníčko vysouší šištičky borové,
cítíš, jak je vše najednou voňavé?
Oči při vypravování zavírej
a pozorně mích slov naslouchej.

Pohádku veselou,
budu ti vyprávět.
Jenom kratinkou,
nebudu přehánět.

O princi a princezně,
o zámku ve vodě,
o štěstí, o lásce,
o studni bezedné.
Tak již uléhej
a pozorně naslouchej.
-
Víly na louce tančily
a tři kluci pod stromem svačili.
Pak k malé studni dorazili
a při pití vědro prorazili.

Tu se nejstarší z nich zved,
že prý na slepení přinese med.
Hoch tedy odešel,
dlouho se nevracel.

Tedy druhý hoch vstal,
něco jídla si sebou vzal,
a že prý staršího jde hledat.
Mladý zde musí věci hlídat.

Druhý hoch tedy odešel
a dlouho se nevracel.
Nejmladší u studny seděl
a na hladinu její hleděl.

Tu tvář se mu zjevila,
víla, spíše pana spanilá.
Jeho srdce poskočilo,
touhou a láskou zahořelo.

Bez rozmyslu se do studny vrhl
a ve studené vodě sebou trhl.
Však ponořil se pod hladinu.
Myslel si že zadrží dech na hodinu.

Plaval a plaval, vzduch se mu krátil.
Náhle světlo, teď aby se vrátil?
Udělal tempo, ještě jedno,
tu břeh a za ním peklo!

Hořela tráva, hořely stromy,
hořely pole, hořely domy.
Ploužil se tím peklem,
žíznil tím hrozným teplem.

Prošel spálené lesy
a náhle vyšel kdesi.
Na černém poli,
okolo rudé doly.

Stál zámek z kamene bílého.
Hochu se hned dovnitř zachtělo.

Brána otevřená,
to věc mu přišla divná.
Po schodech vzhůru,
až někam na půdu.

Tam dvířka do věžičky,
místnost – a všude svíčičky.
Uprostřed místnosti,
„vaše výsosti.“

Hoch dívku oslovil,
ale jako by se sochou mluvil.
Přistoupil blíž
a shýbl se níž.

Políbil ji na rty,
náhle se rozlétly karty.
A eso žaludové,
co ďábel se tváří mdle.

Shořely do jedné,
ach, jak vše dojemné..
Oči dívčiny se otevřely
a pohledy na sebe upřely.

Pak kraj se změnil,
déšť vodou vše skropil.
Pak v zámku žili
a šťastni spolu byli.

A co ti zbylí dva chlapci?
Ti nevrátili se ke studnici.
Jeden se fláká líně
a druhý dělá v mlýně.
-
Teď oči neotvírej,
sladce spi.
Jen ze snu se na vše dívej.