Den nevolnosti

Nemoc se usadila v každém kousku svalu,
imunitu hravě posunuje dolů.
Teplota stoupá, rtuť snad mi nestačí !
Prázdné plato ibalginů mě vytáčí.

Kýbl před postelí nechápavě civí,
proč do něj házim žaludek se diví.
Hadr se máčí v ledové lázni,
Sakra! I to plato paralenu je prázdný !

Bacili roztáčí v těla další vlnu,
dnešním dnem asi vážně zhebnu.
Žaludek nezvládá, opět se dere ven,
Ten Hajzl!!!Snad už je spokojen.

Ruce se klepou, co to na mě zkouší,
mysl po paličce na maso, víc než touží.
Hlavu jak střepinu, vnímám trojnásob,
kýbl to nezvládl, honem na záchod!

Nohy to vzdaly a gravitace funguje,
žaludek opět provokativně pumpuje.
Nohy se vysmívaj a ruce klepou,
vztekem se slzy z očí mi derou !

Objímám záchod, chtělo by to deku,
po pár nemotorných krocích si zde tedy stelu.
Usínám s záchodem v přátelském objetí,
porcelán ošklivý má mě teď v zajetí.

Síly mám jako liga mušek mrňavých,
jak ráda potýkám se v těch dnech zábavných,
kdy pro smích jsem i vlastnímu tělu..
V záchvatu dušení do rytmu si ble... zvracim..

Proč tam toho igalginu nedávaji víc?