O čem má býti poezie
pro dívku jménem Terezie,
když neznám ji a nevím ani,
jaké má sny a jaká přání?
Možná je tichá, nesmělá
zdobí ji půvab anděla,
nebo jí čertík z očí hledí,
je jako vítr, neposedí,
a hoří hned jak suchý vích.
Třeba je ještě malé ptáče,
co odmlouvá a někdy pláče,
když musí v osm na kutě.
Snad krásou bílé labutě
mnohým mládencům, můj ty světe,
rozbuší srdce, hlavu splete
a poznala už první hřích.
Ať taková, či jinačí,
snad ostré trny, bodláčí,
jí osud zřídka nadělí.ˇ
Každý den buď jí nedělí
a svět nechť vždycky zatleská
té dívce jménem Terezka.
Šila babička jehličkou
sukýnku maličkou.
Plápolající světlo lampičky,
pod nimiž šily babičky.
16.06.2008 21:19:00 | jehlaspichlas
Ahoj, poněvadž se jmenuju Tereza, tak se mi tahle básnička hrozně moc líbí!! Je hrozně moc hezká!!=o)
08.04.2008 08:47:00 | Trich
Ráno,po jejím procitnutí
se slunce do života nutí
...... a my se nestačíme tomu štěstí divit.
18.01.2008 08:01:00 | Marfuša