Věčný spáč

Duší jí prolétl zákal mysli.
To proto, že slyšela budíka.
Do mozku se vkrádá delfíní melodie.
Nevstává, hrníček vody vždy po ruce je.
Tak si na uších leží,
autobusy jsou dávno pryč,
zkoušky tytam si běží,
zas bude o jednu míň.
Jednou, až neuslyší budíka,
přikryta bude hliněnou peřinou,
vyspávati na věky bude,
to bude její slastí jedinou.