Vždycky mě sral vesmír
ta neustálá propaganda
jeho nekonečnosti
bezohledně napadala
mou konečnost
řešení otázky
jestli jsme v něm sami
pokaždý protáčí
sukně mých panenek
dyť neumíme najít krásu
v bezprostřední blízkosti
lidských srdcí
tak co se srát do mimozemskejch
Je mi úplně jedno
kolik má hvězd
malej i velkej vůz
bych nakreslil o dost líp
že by i můj dementní soused
provedl identifikaci
což se mu při pohledu vzhůru
nikdy nepovedlo
Čteš si to, vesmírnej?!
Dívám se nahoru pro odpověď
mám fakt příjemnej pocit
že se ti zvětšila černá díra
a scvrkly se ti kulky ...
... ty hele trpaslíčku jenže já lítám neustále v oblacích ... pozemsky mne usadíš jen na malou chvilku ...
19.05.2008 10:44:00 | Marcella
Vauuuuu... Už první verš mi vyrazil dech i se zubama a pak jsem měl celou dobu výraz toho tvého souseda, když čučí na medvědici... vau, vau, vau...
No, dokud můžem... než nám to starej Vesmír spočítá...
14.05.2008 23:48:00 | drsnosrstej kokršpaněl
Šmudlas, trochu jsi mě vyděsil titulkem. (Znáš to, dostávám různé žertovné maily.) Stejně mi ale nejde do hlavy, proč je černej vesmír tak velikej, když černá barva zeštíhluje...
13.05.2008 21:28:00 | Aťan
Verunko, sprostý slova v básních moc nepoužívám. Ale tady by mi chyběly :-) Děkuju za komentář
13.05.2008 21:24:00 | smudlinek
Slovo srát bych nahradila, se sprostými slovy se snažím šetřit (řízení auta se nepočítá), protože když se opakují, ztrácejí svou sílu. Ale jinak pěkné, zajímavé, inspirativní...prostě se mi to líbí, hlavně ten konec.
13.05.2008 21:14:00 | verunča