Jak se chodí na smrt?

Jednou ráno takhle,
svitlo slunce náhle,
ono zeptalo se co mám,
a já špitl že jsem sám.

Předevčírem ráno,
chystal jsem si lano,
ono ani nehnulo se,
a tak jsem spal zase.

Včera ráno vstanu,
natáhnu se k lanu,
ono náhle přetrhne se,
a já můžu vstávat zase.

Dneska ráno koukám,
nůž si z těla soukám,
ona biologie je zrádná,
já bodnu a krev žádná.

Zítra ráno však už ticho,
krev mi zdobí moje břicho,
ona počkala si na bolest,
a pak nastal její křest.