Ztěžklá dušička...
Ztěžklá dušička...
Ztěžklá dušička…
Kam jsi se poděla,
má rozjasněná dušičko,
v době mrholivého času,
snad nasáklá,
tou vlhkostí přemírou,
přetěžká maličko,
zjitřená do běla…
V zarudlých očích,
vtěluješ se
do kanoucích svíček,
slzy spouštíš,
trousíš z pod víček,
nosovým tónem,
zní ve tvém hlasu…
Nikdo světský
na tom nemá viny,
ani smutek, žal
či nějaké jiné splíny.
Jen v krytém bazénu,
lahodně teplá voda,
při hodinové cestě domů,
pak deštivě studená nepohoda,
se na mém zdraví podepsala,
he, he, hepčííí, rýmu podala…
Kam jsi se poděla,
má rozjasněná dušičko,
v době mrholivého času,
snad nasáklá,
tou vlhkostí přemírou,
přetěžká maličko,
zjitřená do běla…
V zarudlých očích,
vtěluješ se
do kanoucích svíček,
slzy spouštíš,
trousíš z pod víček,
nosovým tónem,
zní ve tvém hlasu…
Nikdo světský
na tom nemá viny,
ani smutek, žal
či nějaké jiné splíny.
Jen v krytém bazénu,
lahodně teplá voda,
při hodinové cestě domů,
pak deštivě studená nepohoda,
se na mém zdraví podepsala,
he, he, hepčííí, rýmu podala…
Komentáře (1)
Komentujících (1)
Doporučit
TiskKomentáře
Je to krásné a vynikající - celé - ale co mě úplně dostalo, tak je poslední sloka. Ta je citem tak nadupaná a tak krásně napsaná,že každé mé slovo chvály vedle toho vypadá jako surovost.
28.08.2005 17:35:00 | risik