Lenka II

Napadla mne myš Lenka,
může za to Helenka,
myši totiž nesnáší,
když nějakou uvidí,
kožich ji hned vypráší,
nic se za to nestydí.

Jenže tahle zvláštní myš
našla sobě tajnou skrýš,
Pod vedením kámoše,
přespolního hraboše,
kamarády shromáždili,
na pomstu se připravili.

Pracoval jsem u počítače,
chtěl jsem jenom kliknout myší,
nějak jsem si nevšim přitom,
že se ta myš něčím liší.

Místo kliku ostré zoubky,
nenadálé uleknutí,
strachem se mi ježí chloupky,
k útěku mě myš donutí.

Jenže to však není všechno,
najednou je všude myší,
z úkrytů se vyrojily,
bojovníci jsou to tišší.

Náhle nevím co mám dělat,
těch myší je velká síla,
chytily mne do svých tenat,
odvaha mne opustila.

Zkouším proto vyjednávat
s náčelníkem hrabošem,
po chvíli se začnu vzdávat,
řeknu ať je po vašem.

Vnutili mi tak myšlenku,
ať vyměním svou Helenku.
S jinou paní v tomto domu
budem v smíru, uvěř tomu!

A tak tedy můj holenku,
už mám jinačí milenku.
Myši na mne piští tence,
že to sluší paní Zdence.