Cesta z práce
Cesta z práce
Anotace: ...aneb,jak jsem jela v dešti domů..
Skončila mi noční směna,
já valím domů na kole.
Už vidím se v teplé posteli,
když náhle-tý vole,
deštěm jsem pokropena.
Tak trochu přídám,
a z kola už mě bolí sedínka,
však domů mám to malý kousek,
teď příjde kopec
a pak jen rovinka.
Však jde to ztuha,
jsem jak vodník,
a přes déšť skoro nevidím,
tak rychle brzdy,
však pozor-chodník,
a já se trochu zastydím.
Má sedínka teď dopadla,
na mokrou tvrdou zem,
já rychle vstávám,zastydím se,
že nešikovná sem.
Ač domů už mám jenom kousek,
já zmáčená už jsem,
však dám si sprchu, -chleba kousek,
a hurá za svým snem.
Komentáře (6)
Komentujících (6)
Doporučit
Tisk
Hm :o) Nestyď se, to se stát může každému, já a noční... tak spánek vždycky vyhraje, chléb počká, až vstanu :o)
08.11.2008 17:15:00 | NikitaNikaT.
Prádlo uschne a ty taky
nemusíš mít z deště "strachy".
A teplá postel zahřeje
po noční spánek dopřeje.
08.11.2008 16:09:00 | Květka Š.
Moc se mi líbí slovo "sedínka". Ve výčtu eufemismů je jedno z nejlepších, hned po poněkud zdlouhavé "masité partii ukončující zadní boky" ze Třech mušketýrů.
08.11.2008 15:23:00 | voedor
pády z kola vždycky bolí..., no ale hlavně, že to dobře dopadlo... :)))
08.11.2008 07:10:00 | Triffid Kolbe
