To se stává

Jednou takhle z večera,
Žárovka mi praskla.
Ač v ní byla důvěra,
Ona hned vám zhasla.

Nebylo to milé,
Najednou nic nevidět.
V černou změnilo se vše bílé.
Kdo chtěl by to závidět.

Napadlo mě jediné,
Hned vyměnit žárovku.
Bylo vám to nevinné,
Vytahuju rohovku.

Snažím se jí vytočit,
Ruku jsem si spálil.
Pokusím se otočit,
Na zem jsem se svalil.

Nebojte
Vše to dobře skončilo.
O půl druhé ráno světlo zase svítilo.