chlapeček

Já jdu si takhle po městě, když vrazí do mě chlapeček,
hodí na mě pohled vraha, že schodil jsem mu čepeček.
"Tohle není dětské hřiště" řekl jsem mu na tvrdo,
Otočil se, hrábnul nouhou " no a co? ty páprdo".

Co si myslí fracek jeden,
zaťal jsem pěsti se zvyšujcím se tepem.
V tu chvíli se mi v hlavě zlá myšlenka rodí,
náhoda, když moje ruka do silnice ho schodí?

Bohužel, bohudík, ruka rychlejší než mozek,
v sekundě se autobusu přilepil na podvozek.
Ten obličej jak z pohádky, co zdobil jeho úsměv stále,
teď seškrabávaj lopatky, neměl si hrát na krále.

Ve špatný čas na špatném místě
teď bude si to pamatovat, to vím jistě.
Ve městě se neběhá, to ví každý,
eště že to pochopil, dokud byl mladý.