Balada o bůčku

Polehávám na kanapi,
něco ke mě tiše kvapí.
Může to být jedině
libá vůně z kuchyně.
Copak se to v troubě peče?
Sádlo z toho krásně teče.
Chybí už jen malý krůček,
už to vidím, je to bůček.
Po kuchyni mlsně kroužím
a po kousku bůčku toužím.
Už to bude. Nebo není?
Neodolám pokušení.
Pekáč beru, chleba krájím,
to se ale fajně najím.
Do úst první sousto padá,
au, to pálí, to je zrada.
V úleku se budím ze snu
a na mysli hnedka klesnu.
Zlé bývají snové klamy,
rády takhle sladce mámí.