Ten pán, co teď ke mně kráčí,
velmi podobá se spáči.
Říkám si : „Až přijde blíž,
to fakt něco uvidíš.“
Rudé bělmo, černé stíny,
člověk je jen z poloviny.
Tváří se dost nemile,
má asi víc promile.
Už je blízko, krev mi tuhne !
Teď jde o to kdo dřív uhne.
Bum ! .. čely se srážíme,
očima se vraždíme.
Jeho dech má sílu vlaku,
vezoucího litry láku.
Avšak náhle, to se cení,
vidím záblesk pochopení.
I já chápu povadle,
že jsem to já …
v zrcadle.
No, po takovém zadunění
jistě dostavilo se pochopení... :o)
a úsměv, který líce zdobí...
sobě ho dát, málokdo umí... :o)))
Bravo, básníče!!!
04.01.2006 15:02:00 | Cecilka
Super, škoda, že jsem to nenalezla dřív poslala bych to lidem jako novoroční přání (Samozřejmě i se jménem autora) :)
03.01.2006 15:28:00 | AH
Super, škoda, že jsem to nenalezla dřív poslala bych to lidem jako novoroční přání (Samozřejmě i se jménem autora) :)
03.01.2006 15:28:00 | AH